Nechcete jet s námi?

Jednou takhle v dubnu roku 2008 mi volá moje kamarádka Míša a ptá se mě: „Kam vlastně pojedete v létě na dovolenou, když čekáte…?“ Říkám: „Nevím, termín mám v srpnu, tak asi nikam…“ a ona: „A nechcete jet s námi v říjnu do Hartmanic? Bude se vám tam líbit…“
Proč ne… hned v dubnu vyplňuji přihlášku, já, můj muž a zatím nenarozené miminko… Sonduji mezi kamarádkami, které již dítě mají a pravidelně se zúčastňují plaveckých kurzů. Většinou se všechny rozhovory odvíjí podobně: „A co tam ten týden budete dělat?“, „Potápět? No, to ne, my už za sebou máme hotové 2 kurzy a zatím potápíme na povel ááá šup jen po pusu… Ve vodě se jen říkají básničky, budete si hrát s balónky, to nejde jako plavat.“ Je mi to jedno, říkám si, uvidíme.

2008

TEĎ

Přišel říjen, Šimon má 10 týdnů, trápí ho koliky, ať děláme, co děláme. Je neděle a konečně odjíždíme na tu naši rodinnou dovolenou. V pondělí ráno, první lekce, první setkání s vodou, stojíme v bazénu, čekáme, co bude… Připlave k nám Blanka a říká: „To je ten nejmenší, že…“ Usmívám se, říkám: „Asi ano…“ a ona: „Už se někdy potápěl?“ Vyvalím oči, něco si pomyslím a odpovídám: „Má 10 týdnů, je poprvé v životě v bazénu“. A Blanka, tak fajn, jak řeknu teď, potopte se, já vám ho tam pošlu… TEĎ.

2008

ůžeme založit Plaváčka v Brně?

Po týdnu, Šimon je pod vodou více než nad vodou, plave pár temp mezi námi, plave skoro sám na zádech… Problém s kolikou zcela vyřešený. Uvědomuji si, že už asi není možné chodit do kurzů, kde si budeme hrát s balónky, říkat říkanky a čekat několik týdnů na nácvik s ááá šup, a tak začínám vymýšlet, co s tím. Přijde již pověstná věta: „Když už jezdíme na mustangovi, nemůžu přesednout na osla. Můžeme založit Plaváčka v Brně? Co je k tomu potřeba? Zařídím to!“

2008

Skupiny jsou plné, klienti spokojení

Je září 2009, máme šestičlenný tým a otevíráme první podzimní kurz v Jundrově, kde plaveme již sedm roků. Měly jsme velké štěstí, bezva parta, prima bazén a super klienti. Po krásném startu v Jundrově, za rok a čtvrt otevíráme další pobočku ve Šlapanicích. Skupiny jsou plné, klienti spokojení a práce se daří.

2009

Velký otřes

Vše jde jak po másle až do roku 2012. Jsme tři těhotné, 3 šťastné. Tři těhotenství skončila dvěma předčasnými porody a jedním úmrtí. Zažíváme opravdu velkou ránu, velký otřes, obrovskou bolest, zoufalství, beznaděj. Co teď, co s tím…? Skončit, neskončit, zabojovat, nevzdat to…?

2012

Jedeme dál

S velkou pomocí Blanky, která musela nejenom tým podržet, ale i opět jezdit a vést lekce, jsme to zvládly a překonaly. Dokonce se nám podařilo udržet obě pobočky. Začali přicházet noví kamarádi, nová pomoc, nová krev, nové nadšení. Starý tým se po čase vyměnil za nový, se kterým plaveme až doposud. Bohužel jsme musely z personálních důvodů v září 2015 uzavřít pobočku ve Šlapanicích.

2015

Ale opět přicházejí noví, nová síla, nová podpora, nová energie a já pevně věřím tomu, že se Plaváček v Brně opět více rozroste, prosadí a posílí.
Moc bych mu to přála, hlavně dětičkám a rodičům, kteří k nám přicházejí, o které s láskou pečujeme, pomáháme, jak ve vodě, tak i na suchu.
Těšíme se na vás, na všechny, co si k nám najdete cestu:)
Linda
Květen 2016

2016