Již 32 let je naší filozofií naučit děti od útlého věku bezpečně a samostatně se pohybovat pod vodou, zlepšovat  jejich psychomotorický vývoj a vyrovnávat případné dysbalance formou cíleného pohybu ve vodě.  Zároveň je učíme sebezáchraně - tzn. nepanikařit, když spadnou do vody, umět se uklidnit a zachránit. Unikátní jsme v tom, že učíme svobodnému pohybu ve vodě několikaměsíční miminka. Učíme rodiče být bezpečným průvodcem děťátka při jeho prvním potopení. Tím, že začínáme včas, do 1. roku dítěte, je pak děťátko velmi brzy schopno nejen samostatně plavat, ale umí na vodě i odpočívat formou splývání na zádech. A to velmi zvyšuje šance na jeho záchranu v případě náhlého pádu do vody.

 

Proč se rodiče s dětmi u nás potápí už od první lekce?

Naše metoda vznikala pozvolna a postupně řadu let, původně jsme také začínali nácvik potápění poléváním hlavičky. Metodu jsme intenzivně rozvinuli a posunuli, když jsme začali v roce 1999 pořádat týdenní pobyty rodičů s dětmi, kde lekce plavání probíhají dvakrát denně. Tam jsme dosáhli ohromujících pokroků dětí. Postupně jsme si tak ověřili, že děti zvládají ponor pod vodu bez problému, není třeba dlouze váhat. Klíčové je, že se potopí spolu s připraveným rodičem a to vždy jen na pár sekund. Díky tomu pak můžeme dříve začít s cílenou metodou výuky svobodného pohybu ve vodě i pod vodou, která je postavena na práci s dechem. To vede k uvolnění těla děťátka, posílení plic a následně ke zlepšení jeho psychomotorického vývoje. 

 

Naše odbornost

Všechny naše plavačky, jak jim říkáme, jsou certifikovanými instruktorkami dětského plavání a splňují veškeré podmínky dané zákonem. Mezi našimi instruktorkami jsou fyzioterapeutky, lékařky, zdravotní sestry, psycholožky, pedagožky i speciální pedagožky. Sledujeme světové trendy v oblasti kojeneckého a dětského plavání a navazujeme kontakty se zahraničními kluby, abychom mohli jejich zkušenosti porovnávat s našimi. Neustále hledáme nové cesty, jak děťátkům ještě více a lépe pomoci.

 

Unikátnost Plaváčku

Naše kurzy plavání často vyhledávají i rodiče dětí, které trpí tělesnou dysbalancí, a právě od pediatrů či fyzioterapeutů jim bylo plavání doporučeno, nebo sám rodič zná sílu vody a do kurzu vstupuje s cílem svému děťátku pomoci. Mezi našimi klienty jsou i desítky pediatrů, neurologů a psychologů. Díky cílenému pohybu ve vodě (včetně práce s dechem) se nám velmi dobře daří děťátku s dysbalancí pomoci. 

Naše kurzy jsou pro všechny, kteří chtějí své děti naučit bezpečnému pohybu ve vodě i pod vodou. Střídáme náročnější cvičení s odpočinkem a hrou. Vždy doporučujeme rodičům přijít se podívat na náš kurz dopředu a zvážit, zda chtějí s dětátkem takto intenzivně pracovat. Rodiče jsou před začátkem kurzu a také bezprostředně v úvodních hodinách detailně seznámeni s tím, jak budou lekce probíhat a jakým způsobem a kdy se začne připravený rodič s děťátkem potápět. I přes intenzivní práci s dětmi jsou lekce Plaváčku plné smíchu a radosti, jak o tom vypovídají stovky svědectví našich klientů. 

Reference našich klientů najdete zde.

 

Pláč dětí na kurzech Plaváčku

Nejprve je třeba vysvětlit, kdy na našich kurzech může nastat emočně náročnější situace pro rodiče i děťátko. Většinou to bývá v začátcích, důvodem bývá strach z nového podnětu a nového prostředí a určitý počáteční diskomfort, který pobyt v bazénu přináší. Případný pláč přichází s nezvyklými polohami ve vodě, např. na zádech, kdy děťátka zapojují nové svaly a nám se tak daří odstranit řadu jejich dysbalancí, kvůli nimž k nám často rodiče přichází. Na to vše rodiče připravujeme.

Naprosto rozumíme tomu, že je náročné vidět své děťátko plakat. V takové chvíli lektorky motivují rodiče ke zvolnění tempa, k odpočinku. Je potřeba, aby si každý rodič našel se svým děťátkem vlastní tempo, protože jen on své dítě zná nejlépe, jeho současné rozpoložení a zdravotní stav. 

Snažíme se, aby rodiče pod tíhou stresu z pláče svého děťátka nevzdali kurz předčasně. Pak právě může dojít tomu, že v děťátku zůstane poslední pocit z kurzu a tím je diskomfort. Jsme přesvědčeni, že pláč děťátka automaticky nemá znamenat, že se musí ihned přestat s jakoukoliv aktivitou. Pokud by to tak bylo, nemohli by rodiče s dětmi dělat vůbec nic.  

Ano, je vždy potřeba danou situaci citlivě vyhodnotit a to dokáže nejlépe rodič. Je pro nás v současnosti velkým úkolem empaticky pracovat se stresem rodičů v reakci na dětský pláč, protože současná výchova je z našeho pohledu nastavena na přílišnou ochranu dětí před sebemenším diskomfortem.